Exolon
© 1987 Hewson

Exolon, to je slovo, které podle mého pravděpodobně nemá jiný význam, než že je názvem pro jeden excelentní produkt počítačové herní zábavy. Dostane-li se tento pojem k těm správným neuronům v mé hlavě, oživí je a probudí z letargie, Kdo to má stíhat? smysly se mi zbystří a v rukách opět cítím můj starý kempston joystick, který byl, jednoduše řečeno, neergonomický. Na mém pomyslném žebříčku mých nejoblíbenějších her vůbec, tzn. nejen na ZX Spectru, ale i na dnešním PeCku, patří Exolonu neoddiskutovatelně jedna z nejvyšších příček a jeho pozice je téměř neotřesitelná.

Vezměme to ale popořádku, tedy od magického LOAD (u kterého jsem se dlouho nemohl smířit s tím, že se objeví po stisku klávesy J a ne logicky po zmáčknutí el). Už nahrávání je odlišné, i když bylo možno se s podobnými vychytávkami setkat i u jiných her. Vtip je v tom, že v "borderu" (ne v "bordelu"!), to jest v okraji, se při tom kvílivém zvuku nahrávaných dat (kdo si ho ne a ne vybavit, ať vopálí modem na plný koule) neobjevují barevné skákající pruhy, respektive neobjevuje se tam nic, jen černé prázdno. A navíc, aby nedočkavý pařan měl přehled o zbývajícím čase loadování, vpravo dole ubíhá číselník. Moc působivé.

Po úspěšném přenosu dat na nás vykoukne jednoduché menu o pěti položkách. Chvíli vychutnáváme hudbu v pozadí (no dobře, přeháním, zas tak dobrá není), a pak rychle mačkáme jedničku Start Game. Exolon je jednou větou řečeno dvourozměrná vesmírná střílecí chodička ve směru zleva doprava. Váš svěřenec je kosmounaut, jenž, ať už z vlastní vůle či z donucení, přistál na cizí planetě, která je k němu velmi nepřátelská. No, posuďte sami - hned po výsadku na vás střílí automatické dělo. Stačí ale rychle pokleknout a poslat na něj jednu granátoraketku a je v pánu. Počkáme, až nám nad hlavou prosviští poslední kulka a vydáme se na průzkum, odpálíme několik překážek, použijeme teleport, střílíme po létajících koulích a poletujících kuličkách, koukáme, kam šlapeme, skáčeme a přeskakujeme, atakdále, atakdále, prostě parádní akční řežba.

Ještě se vrátím ke střelivu. Kosmounaut má k dispozici maximálně 99 klasických nábojů a 10 granátů (aktivuje se dlouhým stiskem fire). Munici nacházíte na své pouti v přiměřeném množství a nevyplatí se s ní plýtvat. Když vám dojde, znamená to jistou smrt. Jste-li uvězněni v obrazovce s nějakou překážkou a nemáte-li již žádné granáty, po chvíli přiletí smrtonosná raketka, před kterou Horem nebo spodem? není úniku. Tak se nemůže stát, že byste se někde zasekli. S každým novým životem (máte jich na začátku 9) dostanete plné zásobníky. Na planetě je dále několik míst, kde si můžete vaši výzbroj vylepšit - střelná zbraň se změní na dvouhlavňovou a skafandr vydrží víc (třeba neopatrný krok na minu).

Zpracování hry je úžasné. Každá místnost je perfektně promyšlená a vytvořená. Grafika je nádherná se spoustou barev, ale volených s citem. O její propracovanosti svědčí i to, že v některých obrazovkách s hodně pohybujícími se objekty, se animace viditelně zpomalí, což na Spectru nebylo moc obvyklé. Zvuky jsou pěkné a dostačujcí, na Spectru 128 slyšitelně lepší. A hlavně - Exolon je zábavný, čemuž přispěla mimo výše uvedeného hlavně přesně vyvážená obtížnost, kdy se v každé další hře dostanete o pár místností dál a zvědavost vás připoutá k hraní na dlouhou chvíli. A kam až můžete dojít? Exolona znám dvakrát dýl jak svojí přítelkyni, ale zdaleka ho nemám tak prokouklýho. Jednou kdysi jsem se dostal velmi daleko, ale nakonec mě udolal bez dosažení cílové mety a já skončil, přestože jsem nemusel - hra má totiž ještě jednu specialitku. U Exolona jako prvního jsem se setkal s cheatem, i když tenkrát se tomu tak u nás neříkalo, zabudovaným ve hře (tedy žádný poke). Nevěříte? Tak si v menu navolte Define Keys, napište ZORBA a uvidíte. Ale pozor, ať si nezkazíte požitek ze hry!

Download